vedoucí k duševní čistotě

Cudnost – zahrnuje přísnou mravní čistotu, prospěšnost a dosažení čistoty myšlenek. Cudnost, zdrženlivost a bezúhonnost přináší čistotu duše.

Pokora – skromné chování, nesobeckost a respekt.  Uvědomovat si vlastní nedokonalost či závislost na vyšší požadavky. Pokora vyrůstá z pocitu vlastní slabosti a nedokonalosti vzhledem k požadavkům vyšších bytostí.

Štědrost – láska, charita, velkorysost, ochota dávat, uskutečňování šlechetných myšlenek nebo činů. Štědrost je vyváženým středem mezi rozhazovačností a lakotou, potlačená chamtivost a egoismus.

Přejícnost – laskavost, lidskost, obdiv, charita, soucit, přátelství bez předsudku a bez příčiny.

Mírumilovnost – trpělivost a odolnost snášet emoční chyby druhých a to sebeovládáním, umírněností a zdrženlivostí.  Řešení konfliktu mírumilovně, i když se druhá strana uchýlí k násilí.

Činorodost – usilí, pracovitost, píle, přičinlivost, iniciativa. Energická pracovní morálka. Sledovat vlastní činnosti a vyvarovat se lenivosti.

Střídmost – sebekontrola, zdrženlivost a umírněnost, vnímání plnou myslí, sebeovládání "uzda".

Na celém světě existuje jen jediný způsob, jak přimět druhého k tomu, aby něco udělal. Už jste se nad tímto problémem někdy zamysleli?  Nespočívá v ničem jiném, než v tom, že takového člověka přesvědčíte, aby si věc sám přál udělat!

Doktor Dewey jeden z nejuznanějších amerických psychologů se vyjádřil, že: nejsilnější lidskou pohnutkou je"touha stát se důležitým" a Sigmund Freud řekl, že cokoli konáme, pramení ze dvou zdrojů: ze sexuální potřeby a z touhy po vyniknutí.

Co tedy vlastně chceme?

V podstatě ne mnoho věcí, ale těch několik přání, po kterých dychtíme a nedokážeme si je odepřít. Například:Zdraví a zachování života, jídlo, spánek, peníze a věci, které si za ně můžeme koupit, sexuální uspokojení, zajištění slušného života našich dětí, pocit důležitosti

Všechna naše přání se takřka vyplní, však s výjimkou posledního.  "Řekněte mi, jak uspokojujete svůj pocit důležitosti, a já vám řeknu, jací jste". Podle toho se utváří charakter a také o vás nejvíce vypovídá. 

Jaký je rozdíl mezi oceněním a lichocením?

Na to je snadná odpověď. To první je upřímné a vychází se srdce, to druhé je neupřímné a vychází z úst. Ocenění je nesobecké, zatímco lichocení je sobecké. To první je všeobecně uznávané, kdežto druhým lidé opovrhují.

"Nebojte se nepřátel, kteří na Vás útočí. Obávejte se spíše těch, kteří vám lichotí."

Pozor na lichocení. Není to nic jiného než prach obyčejná lacinost. Protože lichocení vlastně znamená říkat druhým, co si myslíme sami o sobě.

Proč muže přitahují blondýnky....  

Žena má rozvinuté vnímání více než muž, přesto očekává, že muž rozluští její zrakové a hlasové signály i informace řeči těla a bude předvídat její potřeby, stejně jako to dokáží jiné ženy. Žena tiše předpokládá, že muž ví, co ona chce či potřebuje. Pokud muž nereaguje na nenápadné signály, je obviněn z necitlivosti. Muži si chování žen neumí, vysvětli a cítí se dotčeni. Často se ohrazují argumentem "To ti mám číst myšlenky".

Co ženu zkrotí z lvice na roztomilé koťátko?

Doteky! Kůže je tělesným orgánem s největší plochou, měří totiž okolo dvou čtverečních metrů. Na kůži jsou nerovnoměrně rozmístěny dva miliony osm set tisíc receptorů bolesti, dvě stě tisíc receptorů chladu a pět set tisíc receptorů doteku a tlaku. Již od narození jsou dívky výrazně citlivější k dotekům. V dospělosti mají ženy ve srovnání s muži kůži nejméně desetkrát citlivější k dotekům a tlaku.  Dle významné studuji i ti nejcitlivější muži cítí méně než nejméně citlivé ženy. Další výzkum pacientů psychiatrie prokázal, že muži vystavění určitému stresu se vyhýbají doteku a stahují se do svého vlastního světa. Je-li žena odtažitá nebo se na muže zlobí, užívá výroky jako "Nesahej na mě" ale pokud se muž nezalekne, hlazení je zaručenou cestou k usmíření.

Zdroj: Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách, Allan a Barbara Peaseovi

Naprogramování mozku, mužům brání, aby ukázali strach či nejistotu. Muži často říkají: "Já si to promyslím. Můžeš mě s tím nechat o samotě". Teprve ve chvíli, kdy došel k výsledku nebo řešení, začne komunikovat. Muži mluví sami k sobě hlavně proto, že nezvládnou přemýšlet a mluvit na hlas (činnost dvou věcí současně). Sedí-li muž u okna a dívá se ven, pravděpodobně mluví sám k sobě a přemýšlí.  Zahlédne-li žena, muže, jenž zírá skrz okno, má pocit, že se nudí nebo lenoší. Ihned má potřebu muže zaměstnat, čímž ho vyruší a rozzlobí.

Pokud se sejde více mužů pohromadě, jejich samomluva nedělá potíže. Muži dokážou po dlouhou dobu sedět vedle sebe a promluvit jen občas. Žádný z nich se kvůli tomu necítí nesvůj – je to jak rybaření. Je-li muž se ženou nebo se skupinou žen, budou si ženy pravděpodobně myslet, že je odměřený nebo se mu prostě v této společnosti nelíbí. Chce-li mít muž ve společnosti žen úspěch, musí mluvit více než v přítomnosti mužů.

Zdroj: Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách, Allan a Barbara Peaseovi,