|
Manželské bludiště (část 2) Jedovaté myšlenky, jsou skutečný jed pro vaši l  Děti zlobí a dělají kravál. Jejich otce Martina to rozčiluje. Obrátí se ke své manželce Marii a ostrým tónem řekne: "Drahá, nemyslíš si, že by se děti mohly chovat tišeji?" Jeho skutečná myšlenka je: Ona dětem moc povoluje. Marie vycítí jeho podřaděnost a vytvoří se v ní hněv. Zamračí se a řekne: "Děti se dobře baví. Stejně už půjdou brzy spát." Její myšlenka: To je celý on, věčně si jenom stěžuje. Martin je už zjevně rozzloben. Hrozivě se nakloní dopředu, zatne pěsti a podrážděně řekne: "Mám je dát do postele hned?" Ale ve skutečnosti si myslí: V ničem se mnou nesouhlasí. Radši to vezmu do rukou sám. Marie Martinova zloba trochu poleká, a tak mírně odpoví: "Ne, já už na to jdu. Její myšlenka: Přestává se ovládat, mohl by ublížit dětem. Raději to vzdám. Aaron Beck, zakladatel kognitivní terapie, zaznamenal tuto mluvenou a tichou konverzaci, jako ukázkový příklad myšlenkových stereotypů, jež mohou zničit manželství. Naše vzájemná komunikace je ovlivněna postranními myšlenkami a postoji. Postoj oběti a oprávněného rozhořčení jsou typické pro partnery v problémovém manželství. Dochází k neustálému oživení hněvu a pocitu ublíženosti. Partner, který se cítí být obětí, neustále sleduje všechno, co ten druhý dělá a co by mohlo jeho postavení oběti potvrdit. Ignoruje nebo znehodnocuje všechny projevy laskavosti, které by mohly oprávněnost takového přesvědčení zpochybnit. Tyto myšlenky mají velkou sílu, aktivují náš poplašný systém. Ve chvíli, kdy "oběť" dostane myšlenku na to, jak ve vztahu nezaslouženě trpí, odstartuje emoční tísňovou reakci a rychle si vybaví všechny nespravedlnosti. V této chvíli, dokonce i věci, které mohou být dělány s dobrým úmyslem, ale přesto budou odsouzeny. Partneři, kteří nejsou takto zaujetí, dokážou přijmout mnohem nevinnější vysvětlení nepříjemných událostí, a proto jsou k takovým citovým explozím daleko méně náchylní. A pokud k nim přece jen dojde, vzpamatovávají se z nich mnohem rychleji. Jedná se vlastně o pesimistický a optimistický postoj. Pesimistický názor znamená držet se přesvědčení, že partnerův charakter je natolik pochybený, že jej nic nemůže změnit, což zaručuje trvalost našeho utrpení: "Je sobecký, zabývá se jenom sám sebou. Očekává ode mne, že pro něj udělám první poslední. Moje vlastní city by už ani víc přehlížet nemohl". Naproti tomu optimistický názor na stejnou situaci by vypadal zhruba takto: "Chce toho po mě trochu moc, ale dříve býval docela ohleduplný, možná má jen špatnou náladu – zajímalo by mě, jestli mu něco nevadí v práci". To je postoj, který manžela ani manželství neodepisuje jako něco nenapravitelně narušeného a beznadějného. Namísto toho spatřuje příčinu nepříjemné situace ve vnějších okolnostech, které je možno změnit. První přístup s sebou nese neustálé utrpení, naproti tomu přístup druhý utěšuje. Lidé, kteří mají sklony k takovému pesimistickému postoji, bývají i velmi náchylní k "unesení emocemi". Věci, které jejich muži či ženy dělají, v nich vzbuzují hněv, úzkost nebo jiné negativní emoce. A když už k tomu dojde, zůstanou už rozčílení. Takové vnitřní napětí výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že při konfrontaci s partnerem sáhnou ke kritice a k pohrdání. |
|
Manželské bludiště (část 1)  Muž si stěžuje na "nerozumné" požadavky a výbuchy svojí ženy a jí zase vadí jeho lhostejnost ke všemu, co se mu snaží říct. Jednoduše existují dva typy reality: jeho a její. Adam: Vyzvedla jsi mi věci z čistírny? Eva: (ublíženým tónem) Vyzvedla jsi mi věci z čistírny? Vyzvedni si ty svoje zatracený věci sám. Myslíš si snad, že jsem tvoje služka? Adam: To asi těžko, kdybys byla moje služka, uměla bys alespoň uklidit. Tedy, jak zapracovat na EQ v manželství? Obyčejná kritika vzbuzuje pocity zahanbení, viny, neschopnosti a nelásky. Tyhle pocity v nás vzbuzují potřebu se bránit a ne snahu něco chápat. Pozor na emoci "opovržení". Ta je obzvláště destruktivní. Nebezpečná je jak slovy, tak i tónem projevu či výrazem obličeje. Taková konverzace si vybírá svoji daň. Gottman zjistil, že pokud manžel pravidelně projevuje svoje opovržení, pak jeho žena je náchylnější k celé řadě zdravotních poruch, od opakujících se nachlazení a chřipek až po plísňové infekce, záněty ajn. Zajímavé je i to, že pokud se na tváři ženy ukáže zhnusení (emoce blízce příbuzná pohrdání) během patnáctiminutového rozhovoru více než čtyřikrát, je to tichým znamením toho, že se pár v nebližších čtyřech letech rozpadne. |
|
Nejprve si odpověz: Jaké jsou motivy a pozice, při vyjednávání? Jaký obsah vyjednávání se očekává? Mám maximum informací? Důležitá je POZICE – jak se na venek osoba chová ? Jaké jsou její,  Například: milenec vyhrožuje sebevraždou, pokud se k němu jeho bývalá přítelkyně nevrátí. To je jasně definovaná pozice. Jak s tím pracovat? MOTIV – za každou pozicí je i skrytý motiv. Ten definuje, co skutečně chceme a na čem nám skutečně záleží, bez ohledu na prezentovanou pozici. Nemysli na pozici, ale na motiv! Tak se budeme soustředit na to podstatné – motivy. Tím se vyhneme i diktování požadavků. Špatně formulovaný požadavek má za důsledek, že proti protistraně posílí svou pozici a dohoda bude komplikovanější. - Skrytým motivem milence nemusí být pokračování vztahu s bývalou ženou ale její uznání, získání pocitu, že není sám a cokoli jiného. zdroj: Umění vyjednávat a přesvědčit v obtížných situacích, M. Schranner |
|
Neříkat Kritiku – Nekritizijume abychom pomohli druhému ale, abychom pomohli sami sobě a ulevili svým emocím. Je zbytečné kritizovat, protože kritika vyvolává obranný postoj a obvykle brání člověku v tom, aby posuzoval věc nestraně. Kritika je dokonce nebezpečná, protože zraňuje lidskou hrdost, ničí pocit vlastní důležitosti a vyvolává odpor. Výzkum: - B. F. Skinner, světoznámý psycholog, prokázal svými výzkumy, že zvířata, která byla za své dobré chování odměňována, se učila rychleji a lépe si udržovala nabyté znalosti, než ta zvířata, která byla za špatné chování trestána. Pozdější studie prokázaly, že totéž se dá vztahovat i na lidské chování. Kritikou zpravidla nedosáhneme trvalých změn a často jí vyvoláme odpor. Kdykoliv jednáme s lidmi, uvědomte si, že nejednáte s logicky uvažující bytostmi. Přicházíte do styku se stvořeními plnými emocí, předsudků, jejichž jednání je motivováno hrdostí a ješitností. Jedině nerozumný člověk druhé kritizuje, odsuzuje a stěžuje si - nicméně je stále mnoho pošetilců, kteří se tak chovají. Chápat a odpouštět totiž vyžaduje charakter a sebekontrolu. Velký člověk ukazuje svou velikost tím, jak se chová k malým lidem.
|
|
vedoucí k duševní čistotě Cudnost – zahrnuje přísnou mravní čistotu, prospěšnost a dosažení čistoty myšlenek. Cudnost, zdrženlivost a bezúhonnost přináší čistotu duše. Pokora – skromné chování, nesobeckost a respekt. Uvědomovat si vlastní nedokonalost či závislost na vyšší požadavky. Pokora vyrůstá z pocitu vlastní slabosti a nedokonalosti vzhledem k požadavkům vyšších bytostí. Štědrost – láska, charita, velkorysost, ochota dávat, uskutečňování šlechetných myšlenek nebo činů. Štědrost je vyváženým středem mezi rozhazovačností a lakotou,  Přejícnost – laskavost, lidskost, obdiv, charita, soucit, přátelství bez předsudku a bez příčiny. Mírumilovnost – trpělivost a odolnost snášet emoční chyby druhých a to sebeovládáním, umírněností a zdrženlivostí. Řešení konfliktu mírumilovně, i když se druhá strana uchýlí k násilí. Činorodost – usilí, pracovitost, píle, přičinlivost, iniciativa. Energická pracovní morálka. Sledovat vlastní činnosti a vyvarovat se lenivosti. Střídmost – sebekontrola, zdrženlivost a umírněnost, vnímání plnou myslí, sebeovládání "uzda". |
|
Na celém světě existuje jen jediný způsob, jak přimět druhého k tomu, aby něco udělal. Už jste se nad tímto problémem někdy zamysleli? Nespočívá v ničem jiném, než v tom, že takového člověka přesvědčíte, aby si věc sám přál udělat! Doktor Dewey jeden z nejuznanějších amerických psychologů se vyjádřil, že: nejsilnější lidskou pohnutkou je"touha stát se důležitým" a Sigmund Freud řekl, že cokoli konáme, pramení ze dvou zdrojů: ze sexuální potřeby a z touhy po vyniknutí. Co tedy vlastně chceme? V podstatě ne mnoho věcí, ale těch několik přání, po kterých dychtíme a nedokážeme si je odepřít. Například:Zdraví a zachování života, jídlo, spánek, peníze a věci, které si za ně můžeme koupit, sexuální uspokojení, zajištění slušného života našich dětí, pocit důležitosti 
|