Manželské bludiště (část 1)

"Milovat a pracovat, to jsou dvě spolu úzce související schopnosti, jež charakterizují plnou dospělost."  - pronesl Sigmund Freud.  Když se rozhlédneme, může se i zdát, že opravdová dospělost je dnes vzácností.

Muž si stěžuje na "nerozumné" požadavky a výbuchy svojí ženy a jí zase vadí jeho lhostejnost ke všemu, co se mu snaží říct. Jednoduše existují dva typy reality: jeho a její.

Adam: Vyzvedla jsi mi věci z čistírny?

Eva: (ublíženým tónem) Vyzvedla jsi mi věci z čistírny? Vyzvedni si ty svoje zatracený věci sám. Myslíš si snad, že jsem tvoje služka?

Adam:  To asi těžko, kdybys byla moje služka, uměla bys alespoň uklidit.

Tedy, jak zapracovat na EQ v manželství?

Rozlišovat stížnost a osobní kritiku. Stížnost jasně a přesně vyjádří, co nám vadí, co nás rozčiluje. Tím nekritizujeme svého blízkého ale pouze jeho jednání. Například: "Když si zapomněl vyzvednout šaty s čistírny. Měla jsem pocit, že mě nemáš rád".  Je to emočně inteligentní projev, asertivní ale ne napadající a urážející.

Obyčejná kritika vzbuzuje pocity zahanbení, viny, neschopnosti a nelásky. Tyhle pocity v nás vzbuzují potřebu se bránit a ne snahu něco chápat.

Pozor na emoci "opovržení". Ta je obzvláště destruktivní. Nebezpečná je jak slovy, tak i tónem projevu či výrazem obličeje. Taková konverzace si vybírá svoji daň. Gottman zjistil, že pokud manžel pravidelně projevuje svoje opovržení, pak jeho žena je náchylnější k celé řadě zdravotních poruch, od opakujících se nachlazení a chřipek až po plísňové infekce, záněty ajn. Zajímavé je i to, že pokud se na tváři ženy ukáže zhnusení (emoce blízce příbuzná pohrdání) během patnáctiminutového rozhovoru více než čtyřikrát, je to tichým znamením toho, že se pár v nebližších čtyřech letech rozpadne.

Neříkat Kritiku – Nekritizijume abychom pomohli druhému ale, abychom pomohli sami sobě a ulevili svým emocím.

Je zbytečné kritizovat, protože kritika vyvolává obranný postoj a obvykle brání člověku v tom, aby posuzoval věc nestraně. Kritika je dokonce nebezpečná, protože zraňuje lidskou hrdost, ničí pocit vlastní důležitosti a vyvolává odpor.

Výzkum:

-          B. F. Skinner, světoznámý psycholog, prokázal svými výzkumy, že zvířata, která byla za své dobré chování odměňována, se učila rychleji a lépe si udržovala nabyté znalosti, než ta zvířata, která byla za špatné chování trestána. Pozdější studie prokázaly, že totéž se dá vztahovat i na lidské chování. Kritikou zpravidla nedosáhneme trvalých změn a často jí vyvoláme odpor.

Kdykoliv jednáme s lidmi, uvědomte si, že nejednáte s logicky uvažující bytostmi.  Přicházíte do styku se stvořeními plnými emocí, předsudků, jejichž jednání je motivováno hrdostí a ješitností. 

Jedině nerozumný člověk druhé kritizuje, odsuzuje a stěžuje si  - nicméně je stále mnoho pošetilců, kteří se tak chovají. Chápat a odpouštět totiž vyžaduje charakter a sebekontrolu.

Velký člověk ukazuje svou velikost tím, jak se chová k malým lidem.

vedoucí k duševní čistotě

Cudnost – zahrnuje přísnou mravní čistotu, prospěšnost a dosažení čistoty myšlenek. Cudnost, zdrženlivost a bezúhonnost přináší čistotu duše.

Pokora – skromné chování, nesobeckost a respekt.  Uvědomovat si vlastní nedokonalost či závislost na vyšší požadavky. Pokora vyrůstá z pocitu vlastní slabosti a nedokonalosti vzhledem k požadavkům vyšších bytostí.

Štědrost – láska, charita, velkorysost, ochota dávat, uskutečňování šlechetných myšlenek nebo činů. Štědrost je vyváženým středem mezi rozhazovačností a lakotou, potlačená chamtivost a egoismus.

Přejícnost – laskavost, lidskost, obdiv, charita, soucit, přátelství bez předsudku a bez příčiny.

Mírumilovnost – trpělivost a odolnost snášet emoční chyby druhých a to sebeovládáním, umírněností a zdrženlivostí.  Řešení konfliktu mírumilovně, i když se druhá strana uchýlí k násilí.

Činorodost – usilí, pracovitost, píle, přičinlivost, iniciativa. Energická pracovní morálka. Sledovat vlastní činnosti a vyvarovat se lenivosti.

Střídmost – sebekontrola, zdrženlivost a umírněnost, vnímání plnou myslí, sebeovládání "uzda".

Na celém světě existuje jen jediný způsob, jak přimět druhého k tomu, aby něco udělal. Už jste se nad tímto problémem někdy zamysleli?  Nespočívá v ničem jiném, než v tom, že takového člověka přesvědčíte, aby si věc sám přál udělat!

Doktor Dewey jeden z nejuznanějších amerických psychologů se vyjádřil, že: nejsilnější lidskou pohnutkou je"touha stát se důležitým" a Sigmund Freud řekl, že cokoli konáme, pramení ze dvou zdrojů: ze sexuální potřeby a z touhy po vyniknutí.

Co tedy vlastně chceme?

V podstatě ne mnoho věcí, ale těch několik přání, po kterých dychtíme a nedokážeme si je odepřít. Například:Zdraví a zachování života, jídlo, spánek, peníze a věci, které si za ně můžeme koupit, sexuální uspokojení, zajištění slušného života našich dětí, pocit důležitosti

Všechna naše přání se takřka vyplní, však s výjimkou posledního.  "Řekněte mi, jak uspokojujete svůj pocit důležitosti, a já vám řeknu, jací jste". Podle toho se utváří charakter a také o vás nejvíce vypovídá. 

Jaký je rozdíl mezi oceněním a lichocením?

Na to je snadná odpověď. To první je upřímné a vychází se srdce, to druhé je neupřímné a vychází z úst. Ocenění je nesobecké, zatímco lichocení je sobecké. To první je všeobecně uznávané, kdežto druhým lidé opovrhují.

"Nebojte se nepřátel, kteří na Vás útočí. Obávejte se spíše těch, kteří vám lichotí."

Pozor na lichocení. Není to nic jiného než prach obyčejná lacinost. Protože lichocení vlastně znamená říkat druhým, co si myslíme sami o sobě.

Proč muže přitahují blondýnky....