Naprogramování mozku, mužům brání, aby ukázali strach či nejistotu. Muži často říkají: "Já si to promyslím. Můžeš mě s tím nechat o samotě". Teprve ve chvíli, kdy došel k výsledku nebo řešení, začne komunikovat. Muži mluví sami k sobě hlavně proto, že nezvládnou přemýšlet a mluvit na hlas (činnost dvou věcí současně). Sedí-li muž u okna a dívá se ven, pravděpodobně mluví sám k sobě a přemýšlí. Zahlédne-li žena, muže, jenž zírá skrz okno, má pocit, že se nudí nebo lenoší. Ihned má potřebu muže zaměstnat, čímž ho vyruší a rozzlobí.
Pokud se sejde více mužů pohromadě, jejich samomluva nedělá potíže. Muži dokážou po dlouhou dobu sedět vedle sebe a promluvit jen občas. Žádný z nich se kvůli tomu necítí nesvůj – je to jak rybaření. Je-li muž se ženou nebo se skupinou žen, budou si ženy pravděpodobně myslet, že je odměřený nebo se mu prostě v této společnosti nelíbí. Chce-li mít muž ve společnosti žen úspěch, musí mluvit více než v přítomnosti mužů.
Zdroj: Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách, Allan a Barbara Peaseovi,