Nejprve si odpověz:

Jaké jsou motivy a pozice, při vyjednávání?

Jaký obsah vyjednávání se očekává?

Mám maximum informací?

Důležitá je POZICE – jak se na venek osoba chová ? Jaké jsou její, požadavky a tvrzení?

Například: milenec vyhrožuje sebevraždou, pokud se k němu jeho bývalá přítelkyně nevrátí. To je jasně definovaná pozice. Jak s tím pracovat? 

Zjistit skutečný motiv. Co je motiv? 

MOTIV – za každou pozicí je i skrytý motiv. Ten definuje, co skutečně chceme a na čem nám skutečně záleží, bez ohledu na prezentovanou pozici.

Nemysli na pozici, ale na motiv!  Tak se budeme soustředit na to podstatné – motivy. Tím se vyhneme i diktování požadavků. Špatně formulovaný požadavek má za důsledek, že proti protistraně posílí svou pozici a dohoda bude komplikovanější.

- Skrytým motivem milence nemusí být pokračování vztahu s bývalou ženou ale její uznání, získání pocitu, že není sám a cokoli jiného.

zdroj: Umění vyjednávat a přesvědčit v obtížných situacích, M. Schranner

Neříkat Kritiku – Nekritizijume abychom pomohli druhému ale, abychom pomohli sami sobě a ulevili svým emocím.

Je zbytečné kritizovat, protože kritika vyvolává obranný postoj a obvykle brání člověku v tom, aby posuzoval věc nestraně. Kritika je dokonce nebezpečná, protože zraňuje lidskou hrdost, ničí pocit vlastní důležitosti a vyvolává odpor.

Výzkum:

-          B. F. Skinner, světoznámý psycholog, prokázal svými výzkumy, že zvířata, která byla za své dobré chování odměňována, se učila rychleji a lépe si udržovala nabyté znalosti, než ta zvířata, která byla za špatné chování trestána. Pozdější studie prokázaly, že totéž se dá vztahovat i na lidské chování. Kritikou zpravidla nedosáhneme trvalých změn a často jí vyvoláme odpor.

Kdykoliv jednáme s lidmi, uvědomte si, že nejednáte s logicky uvažující bytostmi.  Přicházíte do styku se stvořeními plnými emocí, předsudků, jejichž jednání je motivováno hrdostí a ješitností. 

Jedině nerozumný člověk druhé kritizuje, odsuzuje a stěžuje si  - nicméně je stále mnoho pošetilců, kteří se tak chovají. Chápat a odpouštět totiž vyžaduje charakter a sebekontrolu.

Velký člověk ukazuje svou velikost tím, jak se chová k malým lidem.

vedoucí k duševní čistotě

Cudnost – zahrnuje přísnou mravní čistotu, prospěšnost a dosažení čistoty myšlenek. Cudnost, zdrženlivost a bezúhonnost přináší čistotu duše.

Pokora – skromné chování, nesobeckost a respekt.  Uvědomovat si vlastní nedokonalost či závislost na vyšší požadavky. Pokora vyrůstá z pocitu vlastní slabosti a nedokonalosti vzhledem k požadavkům vyšších bytostí.

Štědrost – láska, charita, velkorysost, ochota dávat, uskutečňování šlechetných myšlenek nebo činů. Štědrost je vyváženým středem mezi rozhazovačností a lakotou, potlačená chamtivost a egoismus.

Přejícnost – laskavost, lidskost, obdiv, charita, soucit, přátelství bez předsudku a bez příčiny.

Mírumilovnost – trpělivost a odolnost snášet emoční chyby druhých a to sebeovládáním, umírněností a zdrženlivostí.  Řešení konfliktu mírumilovně, i když se druhá strana uchýlí k násilí.

Činorodost – usilí, pracovitost, píle, přičinlivost, iniciativa. Energická pracovní morálka. Sledovat vlastní činnosti a vyvarovat se lenivosti.

Střídmost – sebekontrola, zdrženlivost a umírněnost, vnímání plnou myslí, sebeovládání "uzda".

Na celém světě existuje jen jediný způsob, jak přimět druhého k tomu, aby něco udělal. Už jste se nad tímto problémem někdy zamysleli?  Nespočívá v ničem jiném, než v tom, že takového člověka přesvědčíte, aby si věc sám přál udělat!

Doktor Dewey jeden z nejuznanějších amerických psychologů se vyjádřil, že: nejsilnější lidskou pohnutkou je"touha stát se důležitým" a Sigmund Freud řekl, že cokoli konáme, pramení ze dvou zdrojů: ze sexuální potřeby a z touhy po vyniknutí.

Co tedy vlastně chceme?

V podstatě ne mnoho věcí, ale těch několik přání, po kterých dychtíme a nedokážeme si je odepřít. Například:Zdraví a zachování života, jídlo, spánek, peníze a věci, které si za ně můžeme koupit, sexuální uspokojení, zajištění slušného života našich dětí, pocit důležitosti

Všechna naše přání se takřka vyplní, však s výjimkou posledního.  "Řekněte mi, jak uspokojujete svůj pocit důležitosti, a já vám řeknu, jací jste". Podle toho se utváří charakter a také o vás nejvíce vypovídá. 

Jaký je rozdíl mezi oceněním a lichocením?

Na to je snadná odpověď. To první je upřímné a vychází se srdce, to druhé je neupřímné a vychází z úst. Ocenění je nesobecké, zatímco lichocení je sobecké. To první je všeobecně uznávané, kdežto druhým lidé opovrhují.

"Nebojte se nepřátel, kteří na Vás útočí. Obávejte se spíše těch, kteří vám lichotí."

Pozor na lichocení. Není to nic jiného než prach obyčejná lacinost. Protože lichocení vlastně znamená říkat druhým, co si myslíme sami o sobě.