vedoucí k duševní čistotě

Cudnost – zahrnuje přísnou mravní čistotu, prospěšnost a dosažení čistoty myšlenek. Cudnost, zdrženlivost a bezúhonnost přináší čistotu duše.

Pokora – skromné chování, nesobeckost a respekt.  Uvědomovat si vlastní nedokonalost či závislost na vyšší požadavky. Pokora vyrůstá z pocitu vlastní slabosti a nedokonalosti vzhledem k požadavkům vyšších bytostí.

Štědrost – láska, charita, velkorysost, ochota dávat, uskutečňování šlechetných myšlenek nebo činů. Štědrost je vyváženým středem mezi rozhazovačností a lakotou, potlačená chamtivost a egoismus.

Přejícnost – laskavost, lidskost, obdiv, charita, soucit, přátelství bez předsudku a bez příčiny.

Mírumilovnost – trpělivost a odolnost snášet emoční chyby druhých a to sebeovládáním, umírněností a zdrženlivostí.  Řešení konfliktu mírumilovně, i když se druhá strana uchýlí k násilí.

Činorodost – usilí, pracovitost, píle, přičinlivost, iniciativa. Energická pracovní morálka. Sledovat vlastní činnosti a vyvarovat se lenivosti.

Střídmost – sebekontrola, zdrženlivost a umírněnost, vnímání plnou myslí, sebeovládání "uzda".

Na celém světě existuje jen jediný způsob, jak přimět druhého k tomu, aby něco udělal. Už jste se nad tímto problémem někdy zamysleli?  Nespočívá v ničem jiném, než v tom, že takového člověka přesvědčíte, aby si věc sám přál udělat!

Doktor Dewey jeden z nejuznanějších amerických psychologů se vyjádřil, že: nejsilnější lidskou pohnutkou je"touha stát se důležitým" a Sigmund Freud řekl, že cokoli konáme, pramení ze dvou zdrojů: ze sexuální potřeby a z touhy po vyniknutí.

Co tedy vlastně chceme?

V podstatě ne mnoho věcí, ale těch několik přání, po kterých dychtíme a nedokážeme si je odepřít. Například:Zdraví a zachování života, jídlo, spánek, peníze a věci, které si za ně můžeme koupit, sexuální uspokojení, zajištění slušného života našich dětí, pocit důležitosti

Všechna naše přání se takřka vyplní, však s výjimkou posledního.  "Řekněte mi, jak uspokojujete svůj pocit důležitosti, a já vám řeknu, jací jste". Podle toho se utváří charakter a také o vás nejvíce vypovídá. 

Jaký je rozdíl mezi oceněním a lichocením?

Na to je snadná odpověď. To první je upřímné a vychází se srdce, to druhé je neupřímné a vychází z úst. Ocenění je nesobecké, zatímco lichocení je sobecké. To první je všeobecně uznávané, kdežto druhým lidé opovrhují.

"Nebojte se nepřátel, kteří na Vás útočí. Obávejte se spíše těch, kteří vám lichotí."

Pozor na lichocení. Není to nic jiného než prach obyčejná lacinost. Protože lichocení vlastně znamená říkat druhým, co si myslíme sami o sobě.

Myšlenky rozhodují o pocitech       

Své myšlenky můžeme ovládat a naše pocity závisí na našich myšlenkách. Proto naše spokojenost závisí na našem myšlení, nikoli na okolnostech našeho života.

Vnitřní postoj.